Nejlepším místem na hru je najít někde v přírodě, ideálně na kraji pole nebo louky, zasněženou plochu, která není porušena žádnými jinými stopami. Starší děti můžeme zapojit do přípravy, menší prozatím zabavíme jinou činností.

Začneme vyšlapávat v neporušené oblasti cestičky. Stačí na šířku nohou u sebe, maximálně o trochu širší. Snažíme se vytvořit jakousi síť chodeb, které se různě stáčí, proplétají, sem tam i nějakou slepou cestu. Podle počtu hráčů volíme dostatečně velký prostor a počet cest, aby každý měl při hře dostatek volnosti a nemuseli chodit jeden za druhým ve vláčku.

Jakmile máme připravenou síť cest, můžeme přistoupit k pravidlům. Na nich není nic příliš těžkého. Děti se vypustí do hracích chodeb a určí se jeden, kdo honí. Tento hráč má vždy zvednutou jednu ruku, aby to bylo jasné. Snaží se předat babu někomu jinému.

Chodby jsou úzké, proto se nesmí hráči předbíhat ani míjet. Pokud uděláme cesty širší a děti by se zde mohly vyhnout nebo předběhnout, tak nesmí. Může proto často docházet k tzv. blokování, kdy si někdo vychytralý stoupne tak, že jiného hráče zablokuje a ten posléze dostane babu.

Dalším úskalím může být to, že jsou některé souběžné cesty poblíž k sobě. V žádném případě se nesmí přeskakovat z jedné uličky do druhé. To stejné platí na křižovatkách, kdy by jeden hráč chtěl urychlit svoji cestu a přeskočil by roh.

favorite_border Přidat do oblíbených