Obyčejná výprava za řešením sice zapeklité ale nijak překvapivé Pidišpínovy zlomyslnosti, se nakonec zase obrátila proti němu: Adámek odhalil jeho přísně střežené tajemství.
Ten den jsem doma byla dřív než děti a vychutnávala jsem si odpolední kávu. Paní ředitelka už několik poklidných dní nevyžadovala, abych si vyzvedla Adámka s Magdalénkou u ní
v kanceláři. Odvážila jsem se doufat, že Pidišpín došel poučení a i s Věruškou se uklidil tam, kam takové bytosti patří.
Zarazila jsem se s hrnkem kávy na půl cestě k ústům.
Kam tyhle bytosti patří?
Zamračila jsem se.
A kam si vlastně Pidišpín schovává všechny ty uzmuté věci, svačiny, pouzdra, oblečení. Vždyť někdy zmizí i celé aktovky.
Ze zadumání mě vytrhly děti. Vrazily domů jako povodeň.
Kompletní příběh naleznete v přiloženém PDF souboru.
favorite_border Přidat do oblíbených
hodnocení
Průměrné hodnocení: 3,1/5. Hodnotilo 410 návštěvníků
Článek jste již hodnotil/a. Vaše hodnocení: 5/5
Martina Macháčová
Autorka Martina Macháčová ve svých příbězích spolu s jejími dvěma dětmi líčí neuvěřitelnosti skryté v úplně obyčejné základní škole. A děti, jako praví svědci, zachycují ty nejdramatičtější okamžiky ve svých obrázcích. Příběhy se zrodily na základě několika nevysvětlitelných zážitků, z nichž se mohl vyvodit jediný logický závěr: ve škole žijí skřítci. A jak se později ukázalo, skřítkové jsou ten nejmenší problém.
Přidejte komentář